FBYouTubeen
Viagra generico Comprar Cialis Generico Cialis Professional Cialis Generico Comprar Cialis Original Comprar Cialis Professional Cialis Generico Cialis Cialis Original Comprar Cialis Daily Comprar Cialis Super Active Cialis Daily Comprar Cialis Comprar Cialis comprar Kamagra Cialis Super Active Comprar Levitra
Kamagra kaufen levitra apotheke Viagra Generika Viagra ohne rezept Viagra kaufen Lovegra potenzmittel viagra Cialis Bestellen Lovegra kamagra oral jelly kaufen Potenzmittel Rezeptfrei Tadalafil 20mg Tadalafil kaufen Cialis kaufen Viagra Bestellen Viagra kaufen viagra kaufen ohne rezept viagra frankreich Cialis 40mg Cialis bestellen
cialis 20mg cialis generique acheter levitra kamagra oral jelly viagra generique levitra pas cher kamagra prix acheter viagra viagra sans ordonnance cialis pas cher achat viagra kamagra 100 viagra prix kamagra pas cher kamagra 100 mg cialis sans ordonnance levitra sans ordonnance cialis en ligne viagra france

Proměny 2017

Která z letošních proměn se vám nejvíce líbí? Hlasujte o nejkrásnější proměně roku 2017!

Můžete se podívat také na proměny minulých ročníků: 2016, 2015.

Víte o pěkné proměně ve svém okolí, která by si také zasloužila zviditelnění? Je to snadné. Přihlašte ji do dalšího ročníku výstavy.

 

Budova čp. 61 v Mukařově byla postavena v meziválečném období jako vilka podobná těm, které dosud najdeme v sousedství. V 60. letech minulého století tu byla zřízena mateřská školka, která byla na konci 70. let přestavěna na zvláštní školu. Při přestavbě změnila budova vnější vzhled i dispozice. Její užitná plocha se více než zdvojnásobila a vznikly dvě na sebe navazující „kostky“ s plochou střechou. Uvnitř byly čtyři učebny, z toho dvě zařízené pro praktickou výuku (dílny a kuchyň), a potřebné zázemí. Po revoluci se zvláštní škola přestěhovala do Říčan a budovu začala využívat základní škola pro družinu a příležitostně i výuku. Po otevření nové školní budovy o prázdninách roku 2015 však přestala budovu potřebovat.

Už od roku 2007 se v Příčné 61 scházely v jedné menší místnosti maminky v Mateřském centru Mukařov-sko. Centrum si postupně vybavily, díky grantům a sponzorským příspěvkům se jim podařilo na pozemku instalovat dětské hřiště a občas i trochu přispět na nutné opravy budovy. Ta ale byla v roce 2015, kdy ji definitivně opustila základní škola, v neutěšeném stavu. I když se v minulých letech podařilo díky menším dotacím vyměnit většinu oken, v zimním obdobím se projevilo, že čtyřicet let stará akumulační kamna už mají životnost skutečně za sebou. Dožilé byly podlahové krytiny i toalety a další příslušenství. Obecní zastupitelstvo se vážně zabývalo myšlenkou, že budovu zakonzervuje a bude čekat, až se najde nosný projekt na její využití.

S tím přišly maminky z mateřského centra v podstatě okamžitě. Rozhodly se aktivity mateřského centra rozšířit o volnočasové programy pro školní děti i dospělé, čímž se pět dní v týdnu a částečně i o víkendech zcela využije první patro budovy. V přízemí našla důstojné prostory Obecní knihovna a kancelář sociálních služeb a v bývalé šatně vznikla Potkávárna, kde se mohou potkávat všichni návštěvníci KKCM. Program se naplno rozjel už v září 2016, když předtím nechala obec instalovat nové plynové topení (s využitím finančních prostředků z dotace ze Středočeského kraje) a vyměnit zbývající okna a vstupní dveře. Z obecního rozpočtu byly hrazeny výměny podlahových krytin, výmalby a modernizace toalet. Dveře zůstaly původní, ale nikdo by to nepoznal – všechny je i s rámy a kovovým zábradlím o prázdninách natřeli nadšení dobrovolníci, kteří se postarali i o chybějící vybavení místností nebo třeba instalaci počítačové sítě.

  • Realizace:    červen – září 2016
  • Iniciátor:    Kateřina Čadilová, koordinátorka Kulturního a komunitního centra, a další aktivní maminky a jejich rodinní příslušníci
  • Investor:    Obec Mukařov, Středočeský kraj – Program obnovy venkova
  • Další partneři:    Techničtí pracovníci obce, dobrovolníci (nátěry vnitřních futer a dveří, instalace sítí, vybavení nábytkem, instalační práce, úklid), dárci (finančních i věcných darů)

www.kkcm.cz

Pomník „Tří císařů“ byl postaven v roce 1913 ke 100. výročí osvobozenecké války proti Napoleonovi a nachází se cca 2 km západně od městyse Vraný, při silnici č.II/ 239, která vede na Peruc. Na stavu pomníku se podepsala dlouholetá absence údržby a také vandalismus. Při pokusu o zcizení bronzových prvků pomníku byl vážně poškozen především bronzový orel, který je v současné době zrestaurován a uložen v Památníku městyse Vraný.

Tento pomník má historicky celoevropský význam, a proto bylo žádoucí provést jeho zrestaurování.
Kompletní zrestaurování pomníku proběhlo v roce 2011–2012. Byly opraveny bronzové části – plastika orla, medailon tří panovníků, zhotovena nová pamětní deska s nápisem a pamětní deska s letopočtem – následně vyrobeny formy na odlití kopií z plastu, jejich odlití v imitaci bronzu s následným nátěrem patiny. Tyto kopie byly osazeny na pomník. Dále bylo provedeno restaurování kamenného zdiva včetně sloupků – odstranění uvolněných spár a náletové vegetace, čištění a pískování, byla provedena biosanace, vyplnění spár vápenocementovou směsí a konzervace. Pomník byl slavnostně znovu odhalen a požehnán v roce 2013.

Hlavním přínosem projektu je obnova pomníku a připomenutí významného období napoleonských válek a setkání tří císařů na katastrálním území současného městyse Vraný. Tento zrestaurovaný pomník je opět ozdobou kraje a důstojně připomíná slavné doby minulé.

  • Realizace:    27. 6. 2011 – 11. 4. 2012
  • Iniciátor:    Městys Vraný
  • Investor:    Městys Vraný, Program rozvoje venkova – Osa 4. LEADER – MAS Přemyslovské Střední Čechy
  • Realizační firma (firmy):    kamenné prvky – Pavel Kytka, Sazená, bronzové části – akad. sochař Josef Majrych, Otvovice, formy a plastové – Josef Siedek, Kamenický Šenov, patinace odlitků – akad. mal. Markéta Kytková

Unikátní dřevěná stavba s vyřezávanými a malovanými prvky je dílem včelaře a řezbáře Josefa Macha (1923–2008). Ten včelám a budování včelína zasvětil celý život a vytvořil tak dílo lidové tvořivosti, jehož význam přesahuje rámec regionu. V průběhu let včelín navštívilo mnoho lidí nejen z ČR. Kolem roku 2006, tedy v době, kdy opuštěný objekt již volá po rekonstrukci, sdružuje se kolem včelína skupina dobrovolníků a začínají s opravou rodného domu autora. Zakládají občanské sdružení Krušlovský včelín. Pan Mach sice už do spolku vstoupit nestihne, ale z tohoto světa odchází s pocitem, že o jeho celoživotní dílo bude dobře postaráno.
Rekonstrukci budovy včelína, pětašedesáti výtvarně zpracovaných úlů i mnoha řezeb, kterými Josef Mach vyzdobil interiéry včelína, dobrovolníci z občanského sdružení Krušlovský včelín zahájili v roce 2008. Za pomoci dotace z Programu rozvoje venkova, mnoha jednotlivých dárců, včelařských spolků a dobrovolníků se podařilo včelín opravit, dát mu novou střechu a vrátit bývalý lesk. Postupně se do interiérů včelína vrací zrestaurované dřevořezby, kterých řezbář samouk vytvořil na dvě stovky.
Prostory včelína jsou pojaty jako muzeum věnované osobě autora J. Macha a včelařskému řemeslu. Řezby zdobící celý interiér včelína jsou pozoruhodné svou rozmanitostí, všechny ale spojuje motiv včely a přírody. V expozici najdete také originální vyřezávaný nábytek, který Josef Mach vyzdobil malbami s regionální tématikou. Sdružení Krušlovský včelín, z.s. se stará nejen o chod a opravy budovy i zahrady včelína, ale pořádá také řadu kulturních akcí, včelařských kurzů a podobných zájmových aktivit. Jednou z tradičních akcí je na včelíně „ukončení sezóny“ připadající vždy na poslední říjnovou neděli.

  • Realizace:    2006 – dosud
  • Iniciátor:    Krušlovský včelín, z.s.
  • Investor:    Program rozvoje venkova – Osa 4, LEADER – MAS LAG Strakonicko – Rekonstrukce Krušlovského včelína, Nadace VIA – grant na expozici o historii včelína, včelařské spolky i jednotliví včelaři a další dárci

www.kruslovskyvcelin.cz

Areál zámku je zapsán v seznamu kulturních památek ČR a jeho současným majitelem včetně okolních pozemků je obec Hazlov. Nachází se v centrální části obce. V současnosti je většina budov v poškozeném nebo částečně v torzálním stavu bez využití. Od roku 2009 probíhá postupná obnova zámku, nejvíce zachovalé budovy byly zastřešeny. Součástí areálu je i plocha, kde se původně nacházela hospodářská stavení, která se ale do současnosti nedochovala. Plocha byla v minulosti zavezena různým, převážně odpadním materiálem a nějakou dobu obec uvažovala také o tom, že v tomto prostoru zřídí sběrnu šrotu.
V minulosti již byl na objekt zámku vydán demoliční výměr, k samotné demolici už ale naštěstí nedošlo. Naopak, celý areál zámku včetně bývalé zámecké zahrady byl zapsán do seznamu kulturních památek ČR a začala jeho pozvolná obnova. Postupně se zastřešovaly budovy, které ještě stály, ostatní plochy se ale neřešily. V roce 2014 se zastupitelstvo obce začalo zabývat myšlenkou, že se uprostřed obce, v těsném sousedství obecní dominanty nachází nevyužívaná plocha, která by si zasloužila pozornost. Bylo proto zadáno zpracování projektové dokumentace na řešení plochy o rozloze 2 500 m2 tak, aby co nejdříve mohla sloužit veřejnosti.
Projekt založení parku u zámku v Hazlově byl na světě a v roce 2016 byl také zrealizován. Na ploše zarostlé kopřivami byl vybudován nádherný zámecký park, který láká k procházce i odpočinku. Byl zde založen trávník, vybudovány cestičky s lavičkami, postaveny pergoly a altán s posezením. Bylo vysázeno celkem 18 alejových stromů, 10 solitérních dřevin, 200 trvalek a téměř 2 500 keřů. K odpočinku slouží nejenom lavičky, ale je možno rozložit deku na trávníku a pro malé děti je zde pískoviště a houpací koník. Na pozadí s krásnou kulisou zámku se mohou konat svatební obřady a různé kulturní akce. Park také navštěvuje místní mateřská škola.

  • Realizace: 25. 8. 2015 – 9. 8. 2016
  • Iniciátor: Obec Hazlov
  • Investor: Obec Hazlov, Státní fond životního prostředí České republiky – Program zeleň do měst a jejich okolí
  • Další partneři: OLIVIUS s.r.o., Ing. Jaroslav Radovnický
  • Projektant: Ing. Vladimír Dufek, Ing. Tomáš Prinz, DiS a Bc. Michal Pašava
  • Realizační firma (firmy): KHL-EKO, a.s.

Přestože jsou Jiráskovy sady největším litoměřickým parkem a nacházejí se v samém centru města, možnosti jejich využití byly ještě donedávna značně omezené a většina lidí místem pouze procházela. Původní park vznikal postupně, patrně na základech tzv. Studentské louky a dvou školních hřišť založených v polovině 19. století. Významnější krajinářské a zahradní úpravy byly realizovány v letech 1890–1892 a poslední zásadní rekonstrukce v 80. letech 20. století. V roce 2010 získalo město Litoměřice podporu Nadace Proměny a mohla tak začít proměna sadů v moderní a funkční městský prostor.

Obnovu parku provázela řada akcí, kdy byli místní o projektu průběžně informováni a mohli se i tvůrčím způsobem zapojit do procesu. Hned v prvním roce se detailně zmapovalo chování, potřeby a přání nejčastějších uživatelů parku a zpřesnilo se tak zadání pro architekty. Studie vybraná v architektonické soutěži prošla dalším vývojem, do kterého se promítly podněty úřadu i lidí, kteří měli opakovaně možnost diskutovat o návrhu přímo s jeho autory při veřejném projednání a komentovaných procházkách parkem. Originálními prvky doplnili prostor parku studenti z Vysoké školy uměleckoprůmyslové.

Dnes jsou Jiráskovy sady moderním parkem s jasnou kompozicí plně vyhovující novému provozu. Nabízejí upravenou cestní síť, nový mobiliář, tři dětská a jedno sportovní hřiště, slunné louky i místo pro setkávání studentů. Kompletní rekonstrukcí prošlo zároveň s parkem také dopravní hřiště. Citlivé úpravy zeleně park „provzdušňují“ a usnadňují jeho údržbu. Na ploše připomínající čárový kód složený z pásů trávníku, dlažby, betonu a mlatu se nacházejí i nové vodní prvky a plocha pro pétanque. Tento centrální prostor propojený s kavárnou vytváří dosud chybějící „srdce“ parku.

  • Realizace:    2010–2015
  • Iniciátor:    Město Litoměřice
  • Investor:    Nadace Proměny Karla Komárka, Město Litoměřice, ROP Severozápad (rekonstrukce dopravního hřiště)
  • Další partneři:    studenti z Vysoké školy uměleckoprůmyslové – originální prvky v parku
  • Projektant:    Atelier zahradní a krajinářské architektury Zdenka Sendlera
  • Realizační firma firmy:    Sdružení LTM Jiráskovy sady (Gabriel, s. r. o. a Gardenline, s. r. o.)

U zrodu projektu Sýpka – muzeum Orlických hor stálo město Rokytnice v Orlických horách a Královéhradecký kraj. Hlavní myšlenkou bylo adaptovat bývalou sýpku z poloviny 19. století na muzejní expozici o Orlických horách, a zřídit tak blíže centra hor další z expozic Muzea a galerie Orlických hor v Rychnově nad Kněžnou.

Přípravy se ujali profesionálové z architektonické kanceláře Šuda – Horský z Hradce Králové, kteří navrhli architektonicky i funkčně zajímavé řešení velmi citlivě přistupující k dochovaným hodnotám interiéru budovy. Původní dřevěné prvky jsou zde vkusně kombinovány s moderními stavebními materiály, jakými jsou sklo a ocel. Jedinečný je systém pronikání světla do budovy prostřednictvím proskleného světlíku v hřebenu střechy a skleněných podlah v jednotlivých poschodích.

Hlavní muzejní expozice je rozšířena o program „Řemesla zaniklá, oživovaná, živá“, který na ni tematicky navazuje. Jeho podstatou je stará řemesla nejen vidět, ale hlavně také zažít. Návštěvníci mají během tohoto programu možnost vyzkoušet náročnost některých klasických i uměleckých řemesel. Otevřeno je denně kromě pondělí.

  • Iniciátor:    Rokytnice v Orlických horách
  • Investor:    Královéhradecký kraj, ROP Severovýchod
  • Další partneři:    Muzeum a galerie Orlických hor, Rychnov nad Kněžnou
  • Projektant:    ATELIER ARCHITEKTURY, Šuda - Horský, a. s.

Galerie moderního umění v Hradci Králové se nachází v historickém centru města, v pozdně secesní budově bývalého Záložního úvěrového ústavu, postavené podle návrhu významného českého architekta Osvalda Polívky v letech 1911–1912. V letech 2014–2016 proběhla rozsáhlá rekonstrukce, při které byly odstraněny necitlivé zásahy z minulosti a provedeno restaurování uměleckých děl a uměleckořemeslných dekorativních prvků v interiérech.
Galerie moderního umění v Hradci Králové byla založena v roce 1953 jako Krajská galerie tehdejšího Královéhradeckého kraje. V prvních letech své existence byla umístěna na zámku v Rychnově nad Kněžnou, na jaře roku 1963 se galerie vrátila do Hradce Králové a využívala dvě křídla biskupské rezidence na Velkém náměstí. Své stálé sídlo získala galerie v lednu roku 1990, kdy se přestěhovala do této budovy bývalého Záložního úvěrního ústavu. Nové sídlo sice poskytovalo rozsáhlé výstavní prostory, ve kterých galerie mohla představit ve stálé expozici českého moderního umění to nejlepší ze svých sbírek, budova ale nebyla upravena pro potřeby nového uživatele. V roce 2010 byl proto vypracován záměr na celkovou rekonstrukci budovy pro potřeby Galerie moderního umění.
Autorem studie k rekonstrukci je Ing. arch. Pavel Tušl z královéhradeckého ateliéru 3Q Project. Studie stanovila způsob využití jednotlivých prostor tak, aby pohyb návštěvníka byl plynulý, podobně byla řešena také návaznost jednotlivých činností v provozním zázemí. Architektonická koncepce respektuje historický charakter budovy, zároveň ale upravuje část budovy pro současný způsob užívání. Prostory, kde jsou dochované cenné uměleckořemeslné a řemeslné prvky, tj. přízemí a první poschodí, se co nejvíce přiblížily původnímu stavu z doby, kdy byla budova postavena. Odstraněním příček a propojením někdejších kanceláří s ochozem kolem světlíku nad vstupní halou vznikne otevřený prostor, který umožní průhledy z jedné části výstavních prostor do jiných.

  • Realizace: 2014–2016
  • Investor:    Královéhradecký kraj, ROP Severovýchod
  • Další partneři:    Centrum investic, rozvoje a inovací (CIRI), Hradec Králové, orgány památkové péče, restaurátoři a další
  • Projektant:    3Q Project, a.s., Hradec Králové, INS spol. s r.o., Náchod
  • Realizační firma (firmy):    S T A K O společnost s ručením omezeným, Hradec Králové

Královský hrad byl založen kolem roku 1224. V 15. století byl přestavěn pozdně goticky a v 16. století renesančně. Po požáru v roce 1569 ponechán svému osudu. Znovuobnoven v 19. století, kdy byly do prostor romantické zříceniny vestavěny empírové zámecké budovy. V roce 1992 byl navrácen do vlastnictví městu Poličce. Vnitřní prostory části hradu byly znehodnoceny přestavbou na podnikovou rekreaci a později na turistickou ubytovnu, hlavní palác zůstal bez vybavení. Stavebně byl celý komplex zanedbaný a některé části byly ve zcela havarijním stavu. To přivedlo vedení města Poličky k rozhodnutí o zahájení postupné stavební obnovy celého komplexu.

Proměnu hradu realizovalo město Polička a jeho příspěvková organizace Hrad Svojanov. V letech 2006–2007 byly obnoveny nejvíce poškozené střechy – na budově předhradí, paláci a domě zbrojnošů. Následovala obnova vstupní budovy hradu. Objekt tzv. ratejny byl adaptován na pokladnu a provozní zázemí hradu. Největší práce probíhaly v letech 2011–2012, kdy došlo ke kompletní obnově empírového paláce a domu zbrojnošů. Staticky zajištěny byly hradby vnějšího opevnění a návštěvníkům zpřístupněny rozsáhlé parkány. V následujících letech došlo k obnově dalších střech, budov předhradí, hradeb mezi hradem a předhradím nebo povrchů cest a nádvoří.

V současné době slouží obnovený hrad nejširší veřejnosti především jako výletní cíl. Hrad nabízí tři prohlídkové okruhy, 1. zámecký s interiéry z 19. století, 2. hradní představující gotická sklepení a dům zbrojnošů a 3. venkovní s možností návštěvy nádvoří, gotické zahrady, hradeb či rozhledny na vrcholu věže. Ve vstupní budově je situován stylový penzion, rovněž vybavený historický zařízením z konce 19. století, a restaurace. Na hradě se konají četné kulturní akce, šermířská vystoupení, divadelní představení, koncerty apod. Hrad je oblíbeným místem konání svatebních obřadů a nabízí rovněž prostory pro konání společenských akcí, oslav apod.

  • Realizace:    2006–2017
  • Iniciátor:    Miloš Dempír, kastelán hradu
  • Investor:    Město Polička,
    Projekt byl podpořen dotacemi od následujících institucí: ROP Severovýchod, Ministerstvo kultury ČR, Pardubický kraj, Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, Nadace ČEZ
  • Další partneři:    PhDr. Květa Křížová (Národní památkový ústav) – autorka koncepce interiérové instalace hlavní prohlídkové trasy

www.svojanov.cz

 

Budova současného obecního úřadu byla dříve škola. První vyučování zde proběhlo už v roce 1900. Poté, co byla před více než 30 lety na okraji obce postavena škola nová, stala se budova sídlem národního a posléze obecního úřadu. Budova časem přišla o historizující prvky v souladu s duchem socialismu. Po revoluci a nástupu nového vedení obce vyvstala potřeba rekonstrukce budovy a její modernizace vedoucí k úsporám tepla a k většímu komfortu pracovníků. Ovšem dlouhou dobu měly přednost jiné projekty v obci a na samotný obecní úřad se dostala řada až v roce 2013.

Zásadní podíl na tom, že se rekonstrukce obecního úřadu ve Vysokém Poli uskutečnila, má samozřejmě vedení obce, které sehnalo potřebné finanční prostředky z evropských fondů. Tehdejší starosta Josef Zicha přivedl k projektu i archeologa Tomáše Chmelu, který na místě podnikl bádání hlavně ve sklepních a půdních prostorách. Architekt Petr Zámečník pak navrhl obnovení původního vzhledu budovy, tak aby upomínala na svou dlouhou historii.

Ze studené neútulné budovy se stala příjemná a vzdušná stavba, která má v interiérech prakticky využitý každý kousek prostoru. Exteriér se snaží navázat na původní historický vzhled tak, aby zároveň propojil moderní stavební postupy a dobový odkaz. Celek doplňuje úhledná květinová výsadba okolí a drobné detaily, jako je například obnovená ruční pumpa na původním školním dvorku.

  • Realizace:    1. 1. 2012 – 1. 10. 2015
  • Iniciátor:    Josef Zicha
  • Investor:    Obec Vysoké Pole, ROP Jihovýchod
  • Projektant:    Ing. arch Petr Zámečník

Prostranství naproti divadlu ve Hvozdné je symbolickým i faktickým středem obce. Historicky zde byly domky, které se úpravou průtahu hlavní silnice obcí zbouraly, a tak vznikl prostor, který byl nějaký čas žlebem, dokonce i se skládkou. V roce 2002 se jej podařilo rekultivovat, čímž vznikla nová plocha, která čekala na příhodnou dobu pro vytvoření adekvátního reprezentativního středu obce. Protože Divadlo funguje jako víceúčelová budova obce a hned vedle je i nově upravené dětské hřiště, je zde stále živo. Mimoto si zajímavého prostoru všiml i spolek Valašský názor, který by zde chtěl postupem času umístit výstavu soch pod širým nebem.

Nové řešení jsme tvořili spontánně, ve spolupráci s veřejností i dětmi z místní ZŠ. Výsledky jsme předložili projektantovi Ing. Janu Divilovi, který částečně akceptoval předložené požadavky. Jeho návrh byl předložen k veřejnému projednání a k posouzení zastupitelstvu obce, které se s návrhem ztotožnilo. Prováděcí projekt zpracoval Ing. Josef Říha a vydání stavebního povolení se podařilo získat dotaci ze Zlínského kraje. Pak již nic nebránilo, aby vybraná firma ALSPO Zlín stavbu realizovala.

Nové řešení spočívá ve vytvoření zpevněné plochy sestávající z velkých dlažebních kostek. Na ni navazuje zámková dlažba, přístupové chodníky s opěrnou zdi i odstavná plocha pro automobily. Nezbytné byly nové inženýrské sítě a vybavení mobiliářem a přístřeškem. Projekt výrazně oživil střed obce. Pozadí mu dotváří kamenné divadlo, obec zde plánuje vybudování nového Obecního úřadu. Realizace nám přinesla jednoznačné definování středu obce, který jsme postrádali.

  • Realizace:    30. 6. 2016 – 30. 10. 2016
  • Iniciátor:    Obec Hvozdná se svými občany a spolky
  • Investor:    Zlínský kraj – Program na podporu obnovy venkova, Obec Hvozdná
  • Další partneři:    koordinátor akce za obec – Ing. Miloš Drašar, technický dozor investora – Ing. Josef Říha
  • Projektant:    Ing. Jan Divila, Ing. Josef Říha
  • Realizační firma (firmy):    ALSPO ZLÍN s.r.o.

Kulturní sál se stavěl někdy na přelomu 60. a 70. let – bylo zde pouze přízemí, podium a sklep – peklo. Jako v každé obci, i zde probíhalo spousta obecních akcí – plesy, dožínky, hody, rodinné oslavy, křtiny, trachty atd. Zde ale obec vedla dlouholetý soudní spor o část pozemku pod kulturním sálem, který obec vyhrála v roce 2010. To jí dovolilo řešit i špatný stav budovy – stará okna, nezateplený plášť obvodových zdí, zatékající střecha. Navíc byl v posledních několika letech sál s 80 místy již kapacitně nedostačující.

Na počátku proměny stál Mgr. Petr Gazdík, starosta obce v letech 2002–2010, který spolu se současným místostarostou Zdeňkem Veleckým zahájil soudní spor o část pozemku pod kulturním sálem. Po získání pozemku byla v roce 2012 zpracována projektová dokumentace na přestavbu sálu, v roce 2015 bylo vydáno stavební povolení a požádáno o dotaci. V roce 2016 proběhla celá stavba až po kolaudaci.

Kulturní sál má v současnosti cca 180 míst a galerii (balkón), vedle pódia je samostatná místnost jako zázemí pro vystupující, pódium se také dočkalo zvětšení, a nově byl upraven bar pod podiem. Sál je v současnosti využíván k různým obecním akcím – plesy, jarmarky, divadla, kino, výstavy, hody, aj.
Dále jej využívají spolky pro své akce – zvěřinové speciality, dožínky, májové zpívaní. Zároveň je využíván i všemi občany obce pro rodinné oslavy – křtiny, jubilea, svatby, trachty. Kulturní sál tak doprovází naše občany na celé cestě životem a je tak i nedílnou součástí života naší obce.

  • Realizace:    1. 3. 2016 – 30. 10. 2016
  • Iniciátor:    Obec Suchá Loz
  • Investor:    Obec Suchá Loz, Program obnovy venkova Zlínského kraje (cca 1.000.000,- Kč)
  • Projektant:    Ing. Tomáš Foltýn
  • Realizační firma (firmy):    3V & H, s.r.o.

Jednání o budoucí podobě sportovně rekreačního areálu pod stadionem Míru začala v roce 2012 při realizaci investiční akce Obnova rybníka Jordán. V prostoru Sokolské plovárny, která byla v té době již značně zchátralá, bylo zřízeno staveniště. Z nastalé situace bylo zřejmé, že je tento občany hojně navštěvovaný prostor potřeba uvést do důstojného stavu. Na základě studie, pořízené v roce 2012, byla vyhlášena architektonická soutěž. Vítězný projekt řešil nejen prostor plovárny, ale též vybudování rozcvičovací atletické dráhy, komunikací, parkoviště, přípojek vody, kanalizace a dalších objektů.
Vlastní průběh obnovy areálu měl dvě etapy. V první etapě byly realizovány objekty pro vlastní fungování plovárny – objekt zázemí, přívody vody a kanalizace, oprava pobřežních zdí a schodišť, sadovnické úpravy a samotná plocha trávníku. V druhé etapě byla zrekonstruována přístupová komunikace s parkovištěm, byl osazen mobiliář a upravena zeleň. Vznikl také odpovídající přístup do rybníka Jordán. Byla vybudována nová rozcvičovací atletická dráha. Projekt původně nepočítal s obnovou starého brouzdaliště, to bylo obnoveno dodatečně, na základě zájmu občanů, a to formou přírodního biotopu.
Komplexní obnova a rozšíření bývalé plovárny znamená zpřístupnění celého areálu pro celoroční volnočasové aktivity obyvatel i návštěvníků města. Areál má vazbu jak na letní plovárnu, tak na stadion Míru a na krytý plavecký stadion. Pláž je volně přístupná a nabízí občerstvení, sociální zázemí, lavičky, piknikové stoly, kolostavy a dětské hřiště. V dubnu 2017 byl dokončen přírodní biotop s brouzdalištěm. Areál umístěný uprostřed města v atraktivní lokalitě nádrže Jordán má zcela bezbariérové komunikační napojení pro pěší, cyklisty i automobily.

  • Realizace: 2014–2017
  • Iniciátor:    Město Tábor
  • Investor:    Město Tábor, Integrovaný operační program – Integrovaný plán rozvoje města
  • Další partneři:    
    Projektant:    Ing. arch. Zdeněk Šimeček, Atelier architektury, Tábor
  • Realizační firma (firmy):    DAICH spol. s r.o., Tábor

Kaple sv. Markéty v částečně zaniklých lázních stejného jména, které najdeme jižně od Prachatic, je čistě pseudogotická zděná stavba ze smíšeného zdiva, postavená na čtvercovém půdorysu s mírně zúženým čtvercovým presbytářem. Postavena byla na konci 19. století. V roce 2014 kapli koupilo město Prachatice za symbolickou částku, aby mohlo zařídit její opravu. Již v roce 2008 město iniciovalo podání žádosti o prohlášení kaple za kulturní památku. Tou byla kaple prohlášena ministerstvem kultury v roce 2010.
Okolí kaple bylo vyčištěno od náletové zeleně, prostor u základů odvodnila drenáž. Z větší části byly nově provedeny venkovní omítky. Opraven byl také krov, jehož degradované prvky nahradily nové. Nově byla provedena i střecha s krytinou z pozinkovaného plechu s nátěrem imitujícím patinovanou měď. V rámci obnovy byla provedena nová zvonička, na základě historické fotodokumentace. Barevnost fasády kaple vychází z původních barev, zjištěných restaurátorským průzkumem. Dále byla provedena obnova vnitřku včetně výmaleb a osazení výplně otvorů. V roce 2017 bude obnoven novogotický oltář.
Stavebním pracím předcházelo vyčištění bezprostředního okolí hustě zarostlého náletovou zelení a odvodnění základů objektu. Mnoha obyvatelům Prachatic se tak díky této zdařilé a citlivé obnově představila dosud prakticky neznámá pozoruhodná památka dokumentující historický a architektonický vývoj města. Přestože svému účelu slouží kaple dnes již jen výjimečně, dokládá umělecké a řemeslné schopnosti našich předků a její záchranu můžeme bezesporu považovat za pozitivní příspěvek k péči o společné kulturního dědictví. Zároveň došlo k viditelnému zlepšení prostředí bývalých lázní a vytvoření zajímavého cíle vycházek místních obyvatel.

  • Realizace: 2015–2017
  • Iniciátor:    Ing. Martin Malý, starosta města Prachatice
  • Investor:    Město Prachatice, Ministerstvo kultury – program Podpora obnovy kulturních památek prostřednictvím obcí s rozšířenou působností

Hřbitov ohraničený kamennou zdí byl založen v první polovině 19. století. Nachází se na typicky odlehlém místě jihozápadním směrem od obce a dochoval se v původní rozloze s mnoha cennými náhrobky barokního typu, jejichž výzdoba nese tradiční židovským umělecké prvky. Za komunistického režimu ale postupně chátral a nebyl udržován až do konce 20. století, kdy byl očištěn od náletové zeleně a byla opravena zeď. Obec Osek přispěla opravou přístupové komunikace.
Nejstarší náhrobky pocházejí z doby založení hřbitova, celkem se jich dochovalo kolem padesáti. Poslední pohřeb se zde konal v roce 1905, osecká židovská komunita přestala existovat podle zákona z roku 1890. V obci Osek se nacházela synagoga, postavena údajně v roce 1817, zbořena byla roku 1980. Zajímavostí zdejšího židovského hřbitova je, že zde jsou pochováni prarodiče spisovatele Franze Kafky Jakob a Franziska Kafkovi.
Díky údržbě dobrovolníků je hřbitov v dobrém stavu, je významnou kulturní památkou v katastru obce a turistickým cílem na trase od zámku v obci Osek ke kostelu sv. Jana Křtitele nad Radomyšlí.

  • Realizace:  2. polovina 20. století až rok 2011
  • Iniciátor:    Místní dobrovolníci
  • Investor:    Židovská obec, Ministerstvo kultury ČR, Lesy ČR, Obec Osek

Síňová kaplička s barokní sochou sv. Jana Nepomuckého je stavba s empirovými prvky z první poloviny 19. století. Najdeme ji východně od obce, na hrázi rybníka při cestě k dnes již neexistujícímu mlýnu a hamru. Kaple i socha sv. Jana Nepomuckého byly ve špatném stavu. Proto byl zpracován projekt restaurátorských a stavebních prací k záchraně a rehabilitaci kaple a barokní plastiky, která je významným dokladem svatojánské úcty a charakteru kamenosochařské produkce v regionu v první polovině 18. století. Obnovu umožnila dotace z programu ministerstva kultury.
V roce 2016 byla provedena celková obnova kaple, která zahrnovala opravu vnitřních i vnějších omítek kaple. Omítky byly zvětralé a opadané, především v dolních partiích stavby. V havarijním stavu byla také plechová střešní krytina, vrcholová partie s křížkem zcela chyběla. Socha sv. Jana Nepomuckého měla mnohé mechanické defekty – chyběla část kříže, obě ruce a svatozář. Povrch sochy vykazoval tvarové i barevné úpravy, které byly vyžilé a uvolněné.
Před započetím prací byl proveden podrobný restaurátorský průzkum vnitřní výmalby a hmoty a polychromie sochy. Následně byly provedeny stavební práce – odtěžení terénu, položení drenáže kolem kaple a úprava okolí kaple. Byla provedena oprava krovu a montáž nové plechové krytiny v mědi včetně montáže měděné vrcholové cibulky a osazení vrcholového křížku. V souladu s provedeným restaurátorským průzkumem omítek byly zrestaurovány dochované vnitřní i vnější omítky. V interiéru byla přeložena žulová dlažba a restaurován kamenný sokl a socha sv. Jana Nepomuckého.

  • Realizace:    1. 7. 2016 – 31. 10. 2016
  • Iniciátor:    Obec Číměř
  • Investor:    Obec Číměř, Ministerstvo kultury – program Podpora obnovy kulturních památek prostřednictvím obcí s rozšířenou působností

Areál Devět králů obec vybudovala na místě bývalého statku U Jáchů. Majitel marně sháněl kupce pro zdevastovaný objekt, který nabízel pouze výhodnou polohu ve středu obce. Právě ta přivedla obec Cehnice na myšlenku zchátralý statek odkoupit a postavit zde společenskou místnost pro aktivity místních dětí. Postupně se zde podařilo vybudovat velmi dobře vybavené víceúčelové společenské centrum pro potřeby obyvatel Cehnic, jehož součástí je i sezónní turistické infocentrum.
V r. 2003 byly v katastru obce objeveny archeologické nálezy ze střední doby kamenné a z mladší doby bronzové. Šlo o stavbu tzv. sociokultovní architektury, které je připisován sakrální, společenský i informační význam. Obec se rozhodla vytvořit repliku kamenného areálu, pojmenovaného Devět králů, a symbolicky ji instalovat na místě původního statku U Jáchů. V roce 2006 se podařilo získat finanční prostředky na úpravu exteriérů. Na tu v roce 2007 navázala výstavba společenského centra. Dokončením venkovního pódia v roce 2008 byla naplněna podoba celého areálu a Cehnice tak získaly komplexní kulturně společenské zázemí přímo v centru obce.
Areál Devět králů je využíván při pravidelných a tradičních akcích nejen pro děti a mládež, areál využívají všechny věkové kategorie občanů Cehnic. Koná se zde vítání občánků, rozloučení s žáky 9. tříd, prezentace zájmových kroužků ZŠ, pravidelná setkání klubu seniorů, taneční a tělovýchovné aktivity apod., odehrává se zde i další společenské a kulturní dění v obci, ať už jde o masopustní veselí, vynášení Morany, oslavy svátku Samain (keltské tradice), adventní koncerty, přednášky a semináře, ale také rodinné oslavy obyvatel obce.

  • Realizace:    2006 – dosud
  • Iniciátor:    Obec Cehnice
  • Investor:    Obec Cehnice s využitím finančních prostředků z projektů:
    • Exteriéry areálu, replika Devíti králů – POV MMR ČR (2006)
    • Výstavba společenského centra 2007 – POV MMR ČR (2007)
    • Open air areál Devět králů – POV z MMR ČR (2008)
  • Projektant:    Ing. arch. Václav Jankovec

Budova školy na náměstí J. A. Komenského byla postavena v letech 1902–1904 karlínským stavitelem V. Nekvasilem, podle projektu K. Fialy. Jde o monumentální pozdně klasicistní stavbu se třemi křídly nestejné velikosti. V interiéru jsou dochované klenební konstrukce a prvky. V roce 2001 byl objekt prohlášen rozhodnutím ministerstva kultury za kulturní památku. Obnovu objektu provedlo město Blatná dle historických podkladů.
Celková obnova areálu školy je realizována postupně od roku 2001. V letech 2001 až byly postupně obnoveny střechy. V roce 2006 se započalo s výměnou zcela nevhodných novodobých oken za okna nová dřevěná dle vzoru historických oken, která se dochovala ve dvorním traktu školy. V letech 2012–2015 byla výměna oken doplněna obnovou fasád. Fasády všech křídel školy jsou členěny řadou architektonických prvků. Vzhledem k vysoké finanční náročnosti oprav byly opravy rozděleny do několika etap.
Objekt je využíván jako základní škola. Na opravu objektu byly využity prostředky města Blatná jako vlastníka objektu a zároveň akce obnovy byla podpořena opakovaně z dotačního programu Jihočeského kraje Kulturní dědictví, Opatření V Nemovité kulturní památky. Celkově bylo v letech 2006–2016 na obnovu této kulturní památky z rozpočtu kraje poskytnuto 1 630 000,- Kč. V roce 2017 bude poskytnuto 400 000,- Kč na poslední etapu výměny 23 oken. Celkově tedy kraj poskytne cca 2 mil. Kč na obnovu této významné kulturní památky města Blatná. Obnova byla podpořena také z dotačního programu ministerstva kultury Program regenerace MPZ a MPR.

  • Realizace:    2001 – dosud
  • Iniciátor:    Město Blatná
  • Investor:    Město Blatná, Ministerstvo kultury – program Regenerace MPZ a MPR, Jihočeský kraj – program Kulturní dědictví

Nicovská kaplička, postavená barokním stavitelem Ignácem Dienzenhoferem v r. 1720, se nachází na levé straně při cestě ze Zborov do Plánice.
V kapličce vyvěrá pramen vody, které lid přisuzuje zázračnou léčivou sílu na oční nemoci, na přímluvu Panny Marie Nicovské. Svědčí o tom množství proseb a díků za uzdravení od věřících poutníků.

Opravu kapličky iniciovali manželé Dolívkovi. Přestože byli již v důchodovém věku, neváhali na opravu obětovat svoji sílu i prostředky. Kaplička byla v dezolátním stavu, vlhko způsobilo postupný rozklad nejen zdí, ale i oken. Svým pozitivním myšlením povzbudili také ostatní občany z Nekvasov a z Těchonic, kteří přispěli buď finančně nebo manuálně.
Pan Dolívka s pomocí dalších dobrých lidí postupně nově omítl stavbu zvenku i zevnitř a zajistil nový nátěr. Okna zhotovil pan Benedikt ze Břežan a truhlář pan Duda ze Žďáru. Na podporu kapličky ustanovil sklenář z Horažďovic celkem solidní cenu. Opravu střechy a natření sošky zajistilo Město Plánice, pod jejíž správu kaplička patří.

Oprava kapličky trvala přibližně sedm let a Dolívkovi jí věnovali asi 50 000 Kč. Kaplička je zčásti opravená, kolem prochází naučná stezka. Na informační tabuli příběh kapličky popsán pro všechny turisty.

  • Realizace:    2007–2014
  • Iniciátor:    Manželé Dolívkovi z Těchonic
  • Investor:    Manželé Dolívkovi, občané Těchonic, Břežan, Žďáru, Horažďovic
  • Další partneři:    Město Plánice

Barokní kapli Panny Marie nechal vystavět v roce 1719 varhaník Johann Franz Mischka při bývalé cestě do Mostce na vrchu Bellhübel nad Žluticemi. V kapli býval obraz Panny Marie Klatovské od žlutického malíře Johanna Müllera z roku 1845. Ještě roku 1935 byla střecha kaple nově pokryta eternitem. V 70. letech 20. století byla opuštěná kaple poničena pádem vzrostlého stromu. Neudržovaná opuštěná kaple se poté postupně proměnila ve zříceninu.
V roce 2014 přistoupil Spolek okrašlovací Vladař k celkové rekonstrukci kaple do původní podoby za přispění z dotačních programů Ministerstva zemědělství ČR a rozpočtu města Žlutice. Odstraněny byly náletové křoviny, obvodové zdivo očištěno, z interiéru kaple vyvezeny sutiny a okolí objektu upraveno. Samotné stavební práce provedla firma Ing. Milana Kadery z Lažan. V interiéru kaple byla zavěšena fotokopie originálu původního obrazu Panny Marie Klatovské. Dne 24. září 2016 proběhlo slavnostní vysvěcení obnovené kaple žlutickým farářem p. Petrem Řezáčem za hojné účasti obyvatel.
Současně s vysvěcením obnovené kaple Spolek okrašlovací Vladař oficiálně otevřel novou turistickou stezku ze Žlutic k rekonstruovanému baroknímu zámku ve Štědré. 12 km dlouhá stezka, nazvaná „Cesta divočinou“, pokračuje od kaple malebným údolím Boreckého potoka a spojuje tak Žlutice s nádhernou krajinou Štěderska. U kaple Panny Marie byla instalována dřevěná lavička, která slouží poutníkům k odpočinku. Toto zapomenuté místo s krásně opravenou kaplí se tak postupně stává opět součástí běžného života místních obyvatel a cílem turistů z širokého okolí.

  • Realizace: 2016
  • Iniciátor: Spolek okrašlovací Vladař
  • Investor: Spolek okrašlovací Vladař, Město Žlutice, Ministerstvo zemědělství – dotace na údržbu a obnovu kulturního dědictví
  • Realizační firma: Ing. Milan Kadera

Spolek okrašlovací Vladař se dlouhodobě zabývá obnovou drobných památek a kulturní krajiny Žluticka a jejím zpřístupňováním místním obyvatelům i turistům. Kamenná kaple, nazývaná Schopfnova, byla postavena ve 2. polovině 19. století při bývalé cestě do Žlutic údolím říčky Střely v polích jižně od vsi Verušice. Nedaleko hojně navštěvované kaple se nacházela studánka s hrníčkem na řetízku. Po roce 1945 však přestala být kaple udržována a postupně chátrala, navíc byla i poškozena po nárazu traktorem. Na počátku 21. století zbývaly z kaple pouze zříceniny zarostlé v hustých křovinách.
V roce 2014 přistoupil Spolek okrašlovací Vladař k obnově zdevastované kaple. Odstraněny byly náletové křoviny, obvodové zdivo očištěno, z interiéru kaple vyvezeny sutiny a okolí objektu upraveno. Samotné stavební práce provedla firma Ing. Milana Kadery z Lažan. Reliéf sv. Jakuba do kaple zhotovili manželé Jitka a Marcel Stoklasovi z Nečtin. Dne 25. července 2014, na svátek sv. Jakuba Apoštola byla obnovená kaple za velké účasti návštěvníků farářem p. Vladimírem Müllerem slavnostně zasvěcena sv. Jakubu Staršímu, patronu poutníků.
Kolem kaple sv. Jakuba a dalších rekonstruovaných drobných památek byla následně členy spolku vytyčena 6 kilometrů dlouhá turistická stezka, nazvaná „Cesta sv. Jakuba“, která vede malebnou krajinou v okolí Verušic. U obnovené kaple byla instalována dřevěná lavička, od níž se odpočívajícím poutníkům otevírá nádherný výhled směrem k bájné stolové hoře Vladař a vrchu Nevděku nad Žluticemi. Toto zapomenuté místo s krásně opravenou kaplí se tak postupně stává opět součástí běžného života místních obyvatel a cílem turistů z širokého okolí.

  • Realizace: 2014
  • Iniciátor: Spolek okrašlovací Vladař
  • Investor: Spolek okrašlovací Vladař
  • Další partneři: Rodina Stoklasova
  • Realizační firma: Ing. Milan Kadera